Frantovo dobrodružství díl 14.

14.Díl Frantova dobrodružství.

Je sobota a já se po velké opici probouzím někdy odpoledne a přemýšlím co bude dál.

Čas pomalu běží a jsem rozhodnut že vyrazím na nějakou zábavu a tak marně po internetu si povídám z kamošema kam půjdeme.

Po dlouhé diskusi jsme zvolily zábavu kousek od vesnice. Sice víme že tam bude nuda ale proč tam nejít.

Když už se pomalu chystám kdo to nezvoní na zvonek ?? Toník a já mám radost že se stavil proč ne vždyť jsme se viděly naposled po dlouhé době v hospodě a on se stavil

Říkám si super a tak mu otevírám.

Jdeme ke mně do pokoje pro hosti a já vytahuji tu nejlepší slivovici co mám doma schovanou dobrých 5 let a je to hruškovice. Ten rok se málo všem urodilo hrušek a tak někteří byly rádi že si trochu zní můžou udělat i já.

Tak vesele popíjíme slivku a já sem tam tajně si dávám prdy.

Začínám vzpomínat na školu a tak když jsme byly v osmí třídě tak jsme měli mít poslední hodinu Občanské nauky a před tím o přestávce jsme z děváťákamy kouřily na záchodě a oni nám samy nabídli cigarety sice balení ale proč si nedat od deváťáku cigaretu ale netušily jsme co se za tím skrývá.

Po pár tahách jsme byly uvolnění a veselí, zdálo se nám vše nějak moc v pohodě.

Když jsme všichni došli do třídy tak jsme měly jen ze všeho srandu a smáli se všemu.

Karel si sedl na místo učitele a začal vykládat jak se má správní osmák chovat že má deváťákům přebírat holky že je má šikanovat a brát svačiny a prodávat je prvňákům za velké peníze a že každý osmák má v hodině balit učitelku a zvát jí na rande a ne se sní bavit o učení ale o tom jak to má ráda a podobně ale v tu chvíli tam došla učitelka s učitelem a ony na něj co tam dělá a on já vás jen zaskakuji a vyprávím o tom jak se máme krásně chovat ke starším spolužákům a učitelkám co jím máme říkat ty krasavice s padesáti rokama na krku pojď na rande někam do privátku a v tu chvíli se spustil velký smích ony na něj jen hleděly a nechápaly.

Učitel ti jsi pil alkohol a on co bych mohl, vždyť my není 18 let a ony jdi radši si sednout do lavice.

Když se spustil výklad o tom jak se máme chovat ve škole tak najednou se spustil smích.

Ony nechápajícně koukaly a na nás, na tom není nic k smíchu a pokračovaly dál.

Když začali povídat o tom co se může stát když děláme nějakou práci kde řežeme pilou či nože a že si můžeme uříznou ruku tak Karel vykřikl vždyť máme ještě druhou ruku a když řekli že si můžeme uříznout prsty tak Karel vykřikl vždyť máme deset prstů tak když o nějaký přijdeme tak nám furt v zásobě nějaký zůstanou.

Jeho komentování dál pokračovalo aji když začali povídat o tom jak máme dávat první pomoc když se někdo topí a že mu máme dát umělé dýchání z úst do úst a při tom vyzval učitelku tak pojď ukážeme jím to jak to má vypadat a honem si svlíkni blůzku a pod prdu a v tu chvíli ony na nej jdi ven na chodbu a on ok ty rachitiku ale učitelka půjde semnou ať si tam můžeme procvičovat to z úst do úst.

Hodina krásně uběhla a dál byla jen nuda a Karel dostal poznámku do žákovský knížky.

Začali jsme spát ale přišly nato když probouzely Pepana tak on vykřikl nechtěně vy volové zrovna se my zdá že jsem u moře na pláži z krásnýma modelkami a užíváme si to naplno.

Poskočení hodiny jsme šli domu a Karel přemyslel co stým co tam napsaly a tak jsme do toho napsaly jako za jeho rodiče.

Syn nám vyprávěl co se tam dělo a každý má právo říct svůj názor pro to že už nerostou třešně celoročně. S pozdravem modří holub.PS: Všechny třesně co rostly celoročně jsem pokydal a asi jsem na nějaký zapomněl.

Dal sedíme a povídáme si dál.

To ten krát jsme jeli že školou na výlet.

Byl jsem moc rády a taky se moc těšily.

Jeli jsme do Zoo.

Po cestě autobusem začal Vojta zvracet byly to mohutný křeky a velké zvracení což každý jen fuj,paní učitelko zastavte autobus,to není možný.

Všem se mohutně navalovalo a dost lidí taky chtělo po tom zvracet.

Když se učitelka podíval na Vojtu a na jeho sáček do kterého zvracel,řekla mu.

Jdi na čerství vzduch jak mile řidič zastaví.

Když řidič zastavil tak Vojta ze sáčkem šel a skoro každý uhýbal očima a on šel tak ve stylu že se motal a dělal že to na nikoho vylije a když vystoupil tak se začal smát a křičet, to jsem vás na pálil já v tom sáčku mám gulášovou polívku a vše jsem předstíral ha ha.

Učitelka mu vynadala a jeli jsme dál.

Když jsme do jeli do Zoo tak paní učitelka šla koupit lístky a my za ní.

Když je kupoval a povídala paní pokladní.

32 školních lístku a jeden dospělí.

My na ní hned spustily.

Mami proč děláš že jsme škola a proč neřekneš paní prodavače že my jsme tvé děti a jak si šikovná.

V tu chvíli paní učitelka z červenala a paní v pokladně jen vyvalila oči a nechápala.

Po tom jak paní učitelka koupily lístky tak nám vynadala.

Vše by dál probíhalo v pohodě až nato že Danek dostal nápad a potají vlezl do jedné klece a pustil opice ven. Ty tam běhaly a on vykřikoval.

Svobodu zvířatům a taky stop týrání zvířat.

Zas byl suveréne malér a dostal vynadaní.

Když jsme došly po prohlídce Zoo na zastávku kde stál náš autobus tak Evžen vytáhl vložku a polil jí kečupem a opatrně nenápadně jí hodil k spolužačkám a začal vykřikovat čí je to vložka a vzal jí do ruky a začal oblizovat a na spolužačky tak které to je ???

Ony začaly červenat a dívat se jedna na druhou.

On dál vykřikoval a dodával.

To mám pěkný spolužačky že se ani jedna nechce přiznat.

V tu chvíli došla paní učitelka a dala mu pár pohlavku a vynadala.

Pak jsme odjely zpět domů.

Pomalu s Toníkem dopíjíme slivovic a jsme ko.

Skoro mě nedošlo že jsem měl někam jít.

Toník odchází domů a já jdu taky pomalu spát.

Však není divů když jsme ve dvou vypily dva litry slivovice a já do toho ty prdy.

Konec příběhu.

Ten to příběh vychází kapku ze skutečnosti.

Autor: Pavel P