Frantovo dobrodružství díl 17.

17 díl Frantova dobrodružství.

Je pátek a stavuje se zamnou Michal.

Je paráda Michale že si se stavil, pojď dál.

Co děláš Franto?? Ale sedím u komplu.

Aha, pro to nechodíš ven.

Co bych dělal venku ?.

Co užíval si života a nebyl furt doma u komplu.

Tak půjdeme ven?. Jo jen si vezmu sebou pár prdů a jdeme.

Jak mile zacházíme za obzor domova, tak si chystám dát pár prdů a koho to nevidím?, Jiřího a hned na něj ze srandy, zdar nácku i když o nácek není, ale mě nic nenapadlo jiného než říct to dle a v tuchli se ze tmy objevují policajti a jeden z nich má holou hlavu a všichni na mě koukají a ten policista si mě prohlíží a já dávám ruce podél těla a zrychlujeme na kroku a spatřujeme policejní auto.

Jak mile se jím ztrácíme za obzor a jsme u čekárny, tak si dávám pár prdů a jsem vyklepaný jak pytel plný blech.

Po pár prdech míříme do hospody, kde jako obvykle hrajeme kulečník a já skoro furt prohrávám. Kulečník mě připomíná život, taky nevíte který šťouch a koule je ta prvá a zda to vyjde tak jak má.

Když jsme náladě a já jsme rád, že stojím na nohou, tak mířím domů a přemýšlím, zda má cenu si dávat furt nějaký ti prdy a zda veškeré to dobrodružství bych neprožil aji bez toho a bych si dal nějaký prdy.

Jsme odhodlán stým skončit, pro to že zjišťuji, že ve sví podstatě se dá bez toho obejít a žít dobrodružství i dál.

Sekám s nějakýma prdama a chci bej pohodě i bez toho.

Je fakt že člověk může prožít cokoliv i bez prdů a může dělat dost věcí, stačí jen a jen chtít i když kolikrát to nejde hned a některý věci nejsou jednoduchý a objevují se lidi co dokážou jen závidět a pomlouvat, ale to jsou ti co nic nesvedou a jejich myšlení je na úrovni nule a stupidity neboli iq houpacího koně.

Je fakt že člověk může udělat spoust chyb, ale zaleží zda se z nich poučí a něco si z nich vezme dál ponaučení nebo zda v tom pokračuje a taky záleží v jakým prostředí žijete a vše kolem vás ale to už je psychologie člověka a věčné filozofování a ty prdy vám z ničeho nepomůžou a z chyb se zbývá jen a jen ponaučit a pro to na své chyby nemůžeme být pyšní ale jen se z nich ponaučit a čím víc se ponaučíme tím můžeme být radši, jsou lidé co mají nějaký hendikep a dokážou se stým vyrovnat a jdou dál z úsměvem bez nějakých prdů a podobně, jsou lidé co jsou kdovíjak psychologicky narušení ale když se snaží stým nějak něco dělat a to je moc dobrý a žádný prdy jím nepomůžou ani těm co jsou zdravý ve všem, je to jen něco co si dáte ale v životě se bez toho pohodě obejdete. Neustále nad tím vším přemýšlím a končím z prdama co z nich mám ­­­??? Nic !!!.

Život je od toho aby se žil a ne o nějakých prdech a podobně.

Každý člověk je ve sví podstatě chytrý a něco dobrého umí ale vše je daní žitým a psychologii člověka a kolem vás kde jste. V jakém prostředí žijete a jaký to má na vás vliv a zda vám to vyhovuje. To už záleží na vás ale furt můžete na tom všem měnit a nebo se o to pokusit.

Jdu si lehnout do postele a filozofování nad lidským životem pokračuje a přicházím na hodně věcí a při tom pomalu usínám, vím jedno ne každý to vše dokáže ale pro to je taky zapotřebí pomoc těm co nejsou nějak silný a bylo by dobry, aby se jím pravě v tom pomohlo.

Konec.

Příběh vyhází ze skutečné události.do jisté míry.

Autor: Pavel Pokorný.