Frantovo dobrodružství díl 20.

20 díl Frantova dobrodružství.

Je sobota večer a já přemýšlím co dělat.

Najednou zvoní zvonek a koho to nevidím? Zuzku.

Čauky Franto nechtěl bis jít semnou na pivko??? Já na ní, to je jak pozvání na rande. Ona, tak si to přeber, jak chceš.

Na konec vyrazíme spolu a kecáme o všem, občas mě chytne za ruku a pohledama se na mě usměje.

Když dorazíme do hospody, koho tam nevidím?? Starou gardu. Místo toho a bych si sedl ze Zuzkou, tak sedám k ním a dáváme se do řeči, na konec jsem navrhl takou hru o panáky.

Kazdy řekne nějaký skuteční příběh a ten nejlepší dostane panáka dobré místní hospodské slivovice.

Každý souhlasí a začíná David.

Tenkrát v jedné stavební firmy volal majitel parťákovi, aby věděl kdo je všechno na stavbě a on mu začal jmenovat, kdo tam všechno není, až když jmenoval posledního pátého, tak se ho majitel zeptal, jak je to možní? Ten parťák na něj, no tady je taková zima že by se tady neohřál ani zimní medvěd. Tak majitel sním ukončil hovor a dál se ho na nic neptal.

Pokračuje Karel.

Tenkrát pár puberťáků, když šlo ze školy, tak toho jednoho napadlo koupit v obchodě vložky a kečup a vydali se na autobusové nádraží a jak bylo teplo a ty holky jen v sukni, tak polili jednu vložku kečupem a pohodili jí blízko těch stojících holek a jeden šel k té vložce a zvedl jí a povídal.

Čí je ta vložka a holky se začali červenat a koukat jedna na druhou a on tu vložku začal olizovat a furt na ně, tak které z vás je ta vložka??? Ty, holky byly tak červení že raději odešli pryč.

Ted pokračuji já, ale kdo se to ke mě řítí?? Ségra Monika, hned na mě co jsem udělal Zuzce?? Já co jako?? Ze prý tam sedí a je smutná a kouká na mě a valí do sebe panáky jeden za druhým.

Já nic, jen byla u nás a vytáhla mě do hospody, ale já tady u vyděl kámoše a tak jsem šel si k ním sednou a hrajeme hru. Ségra jakou hru? Já kdo řekne nejvtipnější skuteční příběh že život, tak ten dostane panáku slivovice.

Ségra nato ale to neznamená, že si jí nebudeš věnovat! Já nech všemu čas. Ona, ok a taky vám povím malí příběh ze života. To v jedné stavební dojel se podívat majitel na stavbu, jak chlapi makají a z toho jednoho ucítil chlast a hned na něj, tis chlastal??? On, jak držel ten kámen v ruce který měl na tu zeď, tak sním hodil na zem a hned na majitele. Jak chlastal? V práci se přeci nemůže pít alkohol!! On ten majitel na něj koukal a nechal ho být, i když on fakticky v té práci chlastal.

No, koukám taky dobry příběh že života.

Ségra jo a já jdu za Zuzkou, ať se nám tady neopije do němoty a ty pak dojdi za námi na chvíli.

Jo dojdu.

Tak spouštím vypravování svého příběhu.

Tenkrát jela jedna třída na výlet kamsi autobusem a jeden ten žák si nalil do sáčku guláš, co měl od své mami na cestu jako svačinu a dělal ze zvrací, učitelka hned nechala zastavit autobus, aby mohl vystoupit a vyzvracet se venku.

Když vystupoval, tak ten sáček držel před sebou a jak si to tak šel, tak vyděl jak ten jeden jí naukový dort lžičkou, hned mu jí vzal a zajel sní do toho sáčku a povídá.

To je škoda to vyhodit, když jsem to vyzvracel a nedá si nikdo??? A začal to jíst a v tu chvíli byl prázdní autobus a všichni venku zvraceli.

V tu chvíli zas přichází ségra a já na ní už máme hru dokončenou. Ona a kdo vyhrál? Já a všichni, pro to že všechny ty příběhy byly dobry a tak si každí koupí panáka sám a já jdu za Zuzkou a on to bis měl.

Na konec jdu za ní a začínáme si povídat.

Víš já, vtipkoval s tím, jak si byla pro mě u nás, že je to pozvánka na rande ale tis to asi myslela vážně, ale nechme všemu čas.

Ona, tak jo a co jste tam tak rozebíraly, že jste se tak smáli?.

No my jsme hráli hru, kdo řekne nejlepší vtipný skuteční příběh že života a vítěz měl dostat panáka, ale všechny ty příběhy staly zato a tak si každý koupí panáka sám.

Tak to jo.

Víš co Zuzko? Pojďme se projít a jen tak si povídat.

Ona, jo a šli jsme.

Byla to krásná procházka a došel jsem domů někdy k ránu a ségra ta byla ráda, ale už spala.

Konec příběhu.

Autor: Pavel Pokorný