Frantovo dobrodružství díl 9.

9 díl Frantova dobro družství.

Tak vesele chodím do práce jako vždy furt skoro ty samí
známí a běžná to rutina.

Když jsem si tak do cupital do práce a vesele makal, jsem
poslední dobou zjistil že se semnou něco děje.

V práci na mě Franto, nějak ti natéká obličej, co se to
děje nemáš nějaký problémy???

Já nato to nic občas kapku mě teď poslední dobou zabolel zub
tak budu muset jít k zubaři.

Oni na mě jdi hned za včas. Já jasní a pomalu jsem na tom
začal pracovat.

Doma jsem řekl co děje a oni to taky viděly a tak že
zavoláme k zubří.

Hned ráno jsme mu vola a nebral telefon a tak odpoledne
znovu a zas nebral telefon a navečer to samí.

Doma jsme řekl že on nebere telefon a máma že tam zajede se
podívat, jak to sním je.

Večer jsem se podíval na ten zub.

Vzal jsem si zápalku a kolem zubu z jedné strany za šťoural
a trochu začala téct krev, ale nevypadala nějak moc čistě.

Ráno jsme šel jako vždy do práce, běžná to cesta čekal jsme až
dojede pro mě auto a jeli jsme a ptali se mě co ta pusa a já už se na tom
pracuje a že máma se pojede podívat jak to tam má.

V práci ostatní na mě tak kdy půjdu k tomu zubaři
a já už se na tom pracuje.

Nevím co mě to napadlo ale asi nějaký divní hlas či co mě
řekl a bych si šáhnul do pusy na horní patro a já to udělal a nahmatal jsme tam
bouli a jejda tak to nevypadá moc dobře.

Jediný co mě napadlo to propíchnout hned a bych zabránil
možné otravy krve.

Ta jsme požádal z jednu z nadřízeních že si půjčím
náhradní jehlu co se sní zašívají pytle a řekl jsme jí co udělám ona z hrůzou radši
odkývla.

Vzal jsme si tu jehlu a znovu jsme se snažil nahmatat ten
otok a když jsme ho nahmatal tak jsme si připravil jehlu na propíchnutí.

Když jsme nato zmáčknul a bych si vytvořil tvrdší místo na
pro pich tak se stalo z čím jsme nečekal ono to celí vyteklo nosem a
zapáchalo to no hrůza a já si uvědomil že to dle bude chtít rychlejší jednání a
to zajít hned k doktorovy.

Tak jsme šel za nadřízeny a řekl jsme jím jak se věci mají
oni jo Franto běž tam bude to lepší a kdy dojdeš.

Já co nejdřív a budu dál pracovat.

Tak jsem se odebral do místní nemocnice což nebyla daleko.

Po cestě jsme přemyslel co se to děje a co vlastně mám a že
to nevypadá moc dobře.

Po cestě si kupuji na benzince zapalovač a mířím přímo
k nemocnici což ne ní daleko.

Kdy bych jen tušil co vše mě čeká tak nevím jak bych jednal
a rozhodl se dal ale nevěděl jsme.

Došel jsme do nemocnice a ty mě poslaly na ambulanci.

Tam se mě ujali což jsem měl radost.

Říkám si taková nemocnice má určitě dobrý doktory a vybavení
ale asi omyl.

Doktorka se dívala co mám a poslal mě hned na rentgen.

Docupital jsem tam a co se to odehrálo.

Doktorka na mě Franto pojď vyfotíme to.

Já jasní a ona jen zapnu tu mašinu a mužem rentgenovat.

Snažila se to zapnou a ono nic sakra ten krám nejede oni to
včera zpravovaly a ono to nejede a kopla do toho což jsme očima a myšlením
nechápal a ona tak půjde na ten druhý což ten alespoň fungoval.

Když jsme si bral sníme a šel zpátky tak jsem se na něj
díval a přemyslel co se děje ale ten snímek za nic nějak nestal, zdál se my nějak divný.

Když jsem došel zpět tam mě po chvilce vzala a dívala se na ten snímek a řekla my jak to
je že je to dost velký zánět a že je zapotřebí zákrok co nejdřív.

Volala do naší okresní nemocnice aby mě hned tam vzaly a
volal také k zubaři aby se nato podíval a na konec došla z tím že musím
alespoň za zubařem který ho tam zastupuje když tam není a že ty dle se nato dívat nebudou.

Napsala mě zprávu pro doktory a dala sníme sebou a řekla my
oni vás tam v té vaší okresní nemocnici vezmou a čekají tam na vás.

Tak jsme odešel pryč a zamířil jsme si to do práce a pocestě
jsme četl co je tam napsaný a bylo tam že ten zubař by mě vzal jen za poplatek
90 kč a smutně jsme došel do práce kde jsme jím vše ukázal a řekl.

Oni mě beze všeho pustili a já si to namířil na autobus.

Když jsme stál na zastávce tak jsem hned volal Dáši, ona
dělá v nemocnici a rozumí tomu.

Chtěl jsem se jí zeptat co se bude dít semnou a co vše mám
dělat.

Nemohl jsem se jí dovolat a tak mě napadlo zda není
v práci.

Tak jsme jí napsal sms a vola Štěpánovy(bráchovy) on taky
nebral telefon a po tom my došla sms jsem z dítětem v nemocnici a tak jsem mu posla sms co se stalo. On my
odepsal co mám stým hned děla a ji pak Dáša a volal jsme dalším chtěl jsem taky
hned po Štěpánovy volat Monice(ségře) ale nějak jsme to neudělal i když vím že
by mě poradila ale nebyl jsme si jist zda dost se vyzná v těch to věcech i když
je chytrá a dokáže vždy dost poradit.

Na konec odjíždím autobusem
k zubaři a po cestě potkávám kámoše, jak si to valí ze svou rodinkou a
když se tak pozdravíme a prohazujeme pár vět pak je jen pozoruji a když vystupujeme tak se sním loučím a říkám
mu. Vás by měla natáčet televize do nějakého pořadu a lidi by se dost zasmály.

Mé kroky míří k zubaři a tam zjišťuji, že můj zubař má
dovolenou a že ho zastupuje zubařka a zrovna ta co si spletla povolání a měla
spíš dělat řeznici a ne zubařku.

Ona tam sice není ale je tam jen sestra a sděluje my
v kolik dojde a že mě hned vezme i když má tam už objednaného pacienta a
tak sní prohazuji pár slov a bavíme se tak ovšem ptá se mě jak se mám a co
dělám a zda chodím tam tomu zubaři celkově po krátkým rozhovoru odcházím ven se
projít.

Pomalými kroky bloumám po městě a zabíjím tím čekání na
zubařku řeznici.Přemyslím smutně co bude dál a co vše se bude dít.

Asi tak po hodině se vracím zpět a čekám čekárně a sestra je
ráda že jsem se vrátil a ubezpečuje mě že mě zubařka vezme. Do toho píše Dáša a
říkám ji že jsme u zubařky řeznice.

Z malým zpožděním přichází zubařka a bereme přednostně
a celou věc rozebíráme a nakonec mě říká a bych co nejdřív jel tam a já že se
stavím pro věci domů a že hned tam pojedu.

Jak jsem dojel domů a řekl jsme jím, jak se věci teď mají
tak jsme udělal pár věcí a sbalil se a odjel.

Neustále jsem byl smutný z toho co mě čeká a bude dál.

Po cestě jsme si psal z Dášou sms a psala i to jak je
na tom její manžel.

Když jsme tam dorazil tak jsem trochu za zmatkoval kam mám
prvně jít ale vše dopadlo v pohodě.

Doktor mě očekával a díval se nato.

Řekl my jak se věci mají a co se bude dít. Poté mě řekl kam
mám jít.

Když jsem tam došel tak mě přivítala sestra a ukázala my,
kde mám pokoj a postel abych si tam dal věci a počkal na doktora.

Na pokoji byly dva pacienti. Ten pokoj byl jen pro tři
osoby.

Po ubytování a vyřízeních papírů na mě čekal doktor.

Došel jsme do jeho ordinace a znovu se díval do pusy a na
sníme.Já se ho zeptal jaký je znamení a on Štír tu chvíli jsem vyvalil oči a
řekl to snad ne a on snad vás to Franto nerozhodilo to jste první pacient
kterého rozhodilo moje znamení a pak

řekl my co bude děla a vzal sprej na zmrazení a nastříkal mě
ho na ten zánět chvilku to nechal být a pak řekl.

Sestro skalpel prosím a vy pořádně otevřete pusu a on bez
váhání mě to prořízl a já pak to vše vychrlil do misky, kterou mě dala sestra a
on se na to podívala a komentoval to že je v tom hnis a krev.

Poté jsme odešel do pokoje kde jsem aji prohlásil no máme náramky
jak na festáku, to tu jsme na festáku a po chvilce mě čekala večere i když jsme
měl rozříznutý zánět v puse a já úplně šel po tom všem spát a bečel jsme
celí dva dny jsem většinou probrečel a prospal je fakt že ten první den mě
navedli do ruky hadičku aby každých 8 hodin mohli domě stříkat antibiotiku.

Každý den se odehrávala ta samá rutina ráno vstát změřit
teplotu najíst a doktorský zákrok který spočíval v tom že mě to nůžkami
otevíral a já si požádal aby to trochu zmrazil i když on říkal že mě to bude
stejně bolet a že je to jen povrchoví zmrazení ale na jednu stranu stokrát
lepší povrchoví zmrazení než nic.

Je fakt že jsem se ptal aji sester jaký jsou znamení a tak
jsem jednu nazýval lvicí kvůli jejímu znamení.

Ty co tam byly semnou tak jeden byl podnikatel ve
stavebnictví a druhý dělal školu a tvorbu hrál nějaké kapele a celí dny trávil
na lůžku on snad nebyl schopní ani nikam jít krom záchodu,pro jídlo a
k doktorovy na kontrolní léčbu i když je fakt že když nikdo za ním dojel
tak ještě šel stě my lidmi ven.

Ten co podnikal nás brzy opustil.

Zamnou se tam stavil Rebel a povídáme, Franto co tak si dát
prdy a já nad tím zadumal je fakt že bych si dal prdy ale hlavě mě prolítlo.

Já si dám prdy a ten lék a kapky přestanou účinkovat a bude
to na znovu tak to teda ne.

Prdy jsme odmítnul i když nerad ale co zdraví je zdraví a
znova to prožít tedy ne.

Tak jsme spolu kecaly o všem a byl jsem moc rád, že tam byl
za mnou.

Dny běžely dál a já jen čekal co bude v ruce jsme měl
napojenou hadičku kterou mě dávaly antibiotiku.

Snažil jsme se být veselí a rád jsem si s každým psal. Dávalo
mě to dost sílu jít a prát se stým co je.

Přijedná z léček my povídá doktor.

Franto ti jsi nějaký moc citliví a já na něj kdy bych nebyl
tak bych nemohl tvořit, já jsem umělec amatér.

Přichází den, který byl dost tvrdí.

Doktor na mě.

Budu ti zavádět hadičku do nosu ať tě to mužem pro plachovat
a že mě to trochu umrtví a zmrazí aby mě to nebolelo.

Říkám v pohodě a čekal co bude.

Sedl jsme si a doktor skrytě za zády měl tu trubičku a já
jsme si jí všiml a říkám chci jí vidět a pak ne já jí tam nechci a nakonec tak
tedy jo a on zavři oči a najednou taková rána že jsme ucítil zuby aji ty který
nemám ale ustál jsme to a pak začal pro plach což to už bylo v pohodě.

Ty pro plachy byli lepší než to otevíraní a čistění toho
zánětu.

Dni běželi a já jednoho dne volám Hance.

Hany jsme na největším fesťáku České republice a ona kde a
já v nemocnici.

Na pokoji jsme měli nového pacienta a ten byl už trochu
živější a tak jsme spolu tam lítali a snažili to nevnímat ale před vchodem
stála pitevna a tak když jsme šli ven nebo já zapálit tak byla furt na očích.

Jednou jsme vyděl jak tam dováželi mrtvolu i když byla
zadělaná.

Dostával jsme sms jestli jsem doma a zda půjdu zapařit a
podobně a já psal ne, jsem v nemocnici a oni už tam jsi nějak dlouho a já
jo ale není to v pořádku.

Furt jsem nevěděl co ještě mě čeká.

Přichází další neděle, kdy by nepřišla byl bych moc rád.

Byla to krvavá neděle.

Vše začínalo jako vždy budíčkem a tím vším.

Jako vždy jsme čekaly na to až doktor nám udělá svoje
zákroky.

Já připraven jako vždy.

Když na mě došla řada tak mě doktor povídá.

Uděláme výplach a já jasní v pohodě a po výplachu my
řekl Franto ještě se podívám do té pusy což se podíval a řekl a ještě to jednou
otevřu a já jasni a pak jsem řekl ne. Já to odmítám a nakonec tak tedy jo a on
to udělal. Zas vytekla krev a řekl jdi na pokoj si to vykloktat a já šel.

V tom se to stalo.

Nalil jsem do sebe to kloktadlo a jak jsme to vyplivával tak
se země zpustilo mnoho krve která valila fest. V tu rázu bylo umyvadlo a
zrcadlo úplně od krve a já co teď? Krev valila a tak jsem na spolubydlícího,
zavolej sestru on nic tak jsem to několikrát zdůraznil a pak pro ně šel.

Když doběhli tak viděli že země valí krev a že umyvadlo a
zrcadlo je úplně od krve a sestra řekla nezašpiňte my můj svetr a na krk my
dali studení obklad. Ona na mě že jsem měl si měl pustit studenou vodu ale je
fakt že to mě taky napadlo stou vodou ale nebyl jsem si jist zda teplou nebo
studenou vodu a tak jsem si radši volil metodu zavolání sestry.

Tu neděly dojel i táta. Škoda že tam ten druhý nastoupil až
potem z kterého jsem měl radost.

Jednou zamnou došel Rebel
z bacilem ale musely počkat až mě vstříknou tu antibiotiku a pak semnou na
pokoji chvíli čekali abych se venku potom nějak nesložil. Z bacila jsem
cítil chlast a tak na něj venku. Tis chlastal jak o život co? On jo dal jsem si
pár piv.

Venku jsme poslouchaly muziku a pak zavolaly Zuzce. Která se přiřítila
na kole a byl jsem moc rád že jí po letech vidím.

Kecaly jsme dost dlouho a bylo zas fajň.

Dni běžely dál a přišel den, který byl nejhorší a kdy by nebyl tak bych byl
moc rád.

Čekalo mě ct.

Řekly my Franto teď nebudeš do rána pít, kouřit, jíst atd. Což
mě nevadilo a říkám to je v pohodě.

Ráno to začalo jako vždy běžný den. Jen já jsem nešel na
prohlídku kvůli tomu že mě čeká ct.

Když pro mě došla sestra že mě tam odvede aby mě udělaly ct,
tak jsem šel.

Po cestě jsem jí povídal.

Promiňte že vám říkám Lvice ale já to nemyslím ve špatným
ale chci aby se to tady dalo nějak psychologicky zvládnout a ona to je
v pohodě já to chápu Franto.

Tak jsme si po cestě povídaly. Říkám jí můžete mít vadu řeči
a při tom chodit do školy a oni by vám to tam měly tolerovat a tak jsem jí
říkal že moc rád chodím do školy a další věci. Dobře jsme si pokecaly a když
jsme ještě vyzvedli papíry a došli tam, tak jí povídám tady je smrt a ona
co??Říkám tady je smrt ona to bude v pohodě a že se nemusím obávat a já na
ní, tady cítím smrt a pak otevřela doktorka.
Já na ní dobry den paní mámo.

Sestra odešla a doktorka řekla, chvíli si počkejte a já vás
zavolám.

Když mě pak zavolal tak jsem vyšel dovnitř a vyděl jsem to
ct. Měl jsme furt tam blbý pocit.

Lehl jsem si na to lůžko a zajel do toho tunelu a všude jsme
vnímal smrt a když jsme si zavřel oči tak jak kdy bych jí vyděl a tak na ně já
chci ven mě je špatně, oni na mě Franto ty trpíš klaustrofilii uzavřením
prostorem?? Já nevím mě je špatně a všude vidím smrtku a chci ven.

Ona my donesla misku a říkala tady máš misku, kdy by se ty
chtělo zvracet a vydrž to alespoň 5 minut a představuj si něco krásného třeba
trávu a já to nejde ale pokusím se. Já
furt na ně vidím tu smrtku.

Po několika minutách a udělání těch snímku mě pouští
z toho ven a já se snažím slézt z toho a odejít, jen že ona jsi dost
vysoko a tak počkej až to spustím dolů a když se dostávám dolů tak klekám na
kolena a dopadám na ruce a říkám mě je špatně a ona mám zavolat sestru ať vás
odvede na pokoj a já ne, to zvládnu i když mě je špatně a ona já vám jí zavolám
ale já ne a odcházím pryč.

Jdu zpátky na oddělení a ji kolem pitevny které se nedá
vyhnout a zůstávám chvilku na pokoji a pak jsi jdu zapálit a semnou jde a ji jeden
spolubydlící.

Když tam tak kouřím tak přijíždí pohřebný vůz a jeden
z pitevny mu říká, dnes tady budeš odvážet 5 mrtvol a pohřebák mu odpovídá
ne 4 pátou si odvezu zítra a mě se tu chvíli navaluje a oba dva odcházíme
rychle zpět.

Psychika je furt neúnosná a pocit ze smrti se furt nemůžu
zbavit a tak si píšu sms a na konec mě z toho dostává ségra, jako vždy se my
snaží pomoci celkem dlouho si píšeme.

Mě se daří usnout až někdy ve 2 hodiny ráno a furt mám
strach, že usnu a že se neprobudím.

Dívám se z okna ven a přemyslím nad věc mama a
uvědomuji si dost věcí a jsem moc rád a vděčny všem těm lidem.

Ráno se probouzím a jsme moc rád že žiji a oni tvrdý jak
jsou na tom špatně a já, vy mladí umíráte v posteli a my staří máme žít a
já jsme moc rád že žiji a pohled na svět se my začíná víc měnit.

Ten den co jsem byl na tom ct a to vše se nedá tak fest
popsat a další dny běží.

Od váží mě k zubaři je škaredý počasí a když tam dojíždíme
tak vidím tu nemocnici, jak kdy by se tam zastavil čas někdy v 60 letech
nebo spíš v 80 letech a po vstupu a udělání pár věcí vstupuji do zubní
ordinace je tam hodně boxů kde jsou zubní vrtačky atd a celá ta místnost mě
připomíná bouránu na jatkách a říkám si, to jsem znova na učňáku na bourárně??

Zubař mě posadil do křesla a díval se a pak šel se podívat
na to ct. Seděl a koukal jak kdy by to vyděl poprvé v životě a zavolal si
ostatní, kteří nato hleděly a já chtěl jít za ní mi, abych se sněmy nato
podíval a on Franto zpátky na křeslo a já musel jít zpět.

Pak při tom řešily nějakého zubaře, který si cestuje
v cizině a na konec my vytrhává zub a dává drenáž.

Konečně zpět se od tam vracím.

Furt pobíhá v nemocnici běžná to rutina, ale vím že od
tam půjdu pryč

na operaci a den který se blíží tak se začínám loučit ze
sestrami jedné která se my moc líbila a její věk je někde mezi 45-50 let kreslím
obrázek dlouho jsem takového nic nekreslil a píšu tam ( Život je tvorba a
tvorba je život a život je ta nejsladší pusa) a nechávám jím tam na památku
plišáka lva a loučím se z ostatními a rozebírám kam jít na operaci i když
na konec je rozhodnuto.

Ještě jednou tam odjíždím a on to pro čisťuje a já mu sděluji
že jsem se už rozhodnul kde chci aby mě to operovaly což on nemá radost a
vytahuje argumenty a taky tvrdí že oni jsou krajská nemocnice a já si v duchu
říkám a já jsme legenda a co stým.

Na konec odjíždím spět a mě pak propouštějí domů s tím že si
vyřídím zubaře, který mě bude operovat.

To je konec příběhu a vychází ze skutečné reality.

Autor: Pavel P